Do roku 2020 šlo život anglické spisovatelky vnímat jako příběh Popelky, která svojí pílí ke štěstí přišla. Pak se mnohé rychle změnilo. Prvním signálem změny byl trapně banální, pro normální lidi úsměvný, či bezpředmětný spor s transgenderovými aktivisty.
Začalo to už vlastně o rok dříve, v roce 2019. Tehdy se slavná spisovatelka zastala Mayi Forstaterové, které nebyl prodloužen pracovní kontrakt po té, kdy zveřejnila tweet, který byl označen za „transfobní“. Forstaterová napsala, že transgender ženy nemohou změnit své biologické pohlaví. Výzkumnice se hájila tím, že nemůže být postižena za své názory na biologické pohlaví, obrátila se na soud, ale neuspěla. Veřejné mínění tehdy stálo kvůli kampani trans aktivistům proti ní.
Jednou z mála vlivných osobností, které se nebály Forstaterové veřejně zastat, byla právě Rowlingová. „Velmi dobře jsem věděla, co se stane, když podpořím Mayu. Očekávala jsem výhružky násilím, že mě budou vyčítat, že doslova zabíjím trans lidi svou nenávistí. Že mě budou nazývat kurvou, a požadovat, aby mé knihy byly spáleny“, říká na svých webových stránkách JKR.
Toho všeho se skutečně dočkala. Hrnula se na ni rostoucí, často až dechberoucí nenávist a sprostota.
Do dnešního dne se Rowlingová stala obětí celých sérií hromadných internetových nájezdů nenávisti nejrůznějších trans a woke aktivistů. Ty přicházejí často od lidí, kteří se navzájem ani neznají, jen slepě poslechnou příkaz nějaké aktivistické skupiny na sociálních sítích.
S odsudkem přispěchal dokonce I filmový představitel Haryho Pottera, představitelka Hermiony a další herci. Spisovatelky se do jisté míry zastal jen filmový Lucius Malfoy.
Opravdová bouře však nastala až po uveřejnění nyní již legendárního tweetu. Následující děj najednou nepřipomíná příběh o Popelce ale spíše Kunderův Žert. Neodehrává se však v padesátých letech ve stalinistickém Československu, ale roku 2020 ve „staré dobré“ Anglii.
„Neříkalo se náhodou menstruujícím lidem ženy“?
Autorka Harryho Pottera se v červnu 2020 na Twitteru vyjádřila k titulku novinového sloupku, který se měl věnovat zajištění rovnoprávnosti pro „lidi, kteří menstruují“: „Lidé, kteří menstruují? Jsem si jistá, že pro tyhle lidi máme konkrétní pojmenování. Zkuste mi pomoct,“ okomentovala J. K. Rowlingová s ironií genderově neutrální spojení. „Neříkalo se náhodou menstruujícím lidem ženy“? The Independent informoval, že na sociální síti se ihned objevilo mnoho reakcí, které spisovatelku osočovaly z transfobie a upozorňovaly, že ženy nejsou jedinými osobami, které menstruují. „Trans muži, kteří ještě neprošli pohlavní přeměnou, také menstruují,“ napsal jeden z diskutujících.
Rowlingová později svůj příspěvek rozvedla a ohradila se proti nařčení z transfobie: „Je úplný nesmysl, že by žena jako já, žena, která s trans lidmi už několik dekád soucítí, těmito lidmi opovrhovala jenom proto, že si myslím, že pohlaví není jen nějaký výmysl.“
Svou pozici rozvedla na svém webu: „Inkluzivní jazyk, který nazývá ženy menstruátory a lidé s vulvami, připadá mnoha ženám dehumanizující a ponižující. Chápu, proč transaktivisté považují tento jazyk za vhodný a laskavý, ale pro ty z nás, které zažily nadávky od násilnických mužů, to není neutrální, je to nepřátelské a odcizující“.
Rowlingová se snažila vysvětlit, že brání práva žen a bojí se nového transaktivismu. V této souvislosti se vyjádřila k navrhovanému zákonu ve Skotsku, kde žije. Tehdy se uvažovalo o tom, že k úřední změně pohlaví by stačilo pouhé prohlášení jedince, že se cítí být jiný, a nebylo by třeba podstoupit hormonální léčbu nebo operaci. To podle Rowlingové může nahrávat násilníkům, kteří se budou chtít dostat do dívčích šaten.
„Odmítám se klanět hnutí, které podle mě prokazatelně škodí, když usiluje o narušení definice ‚ženy‘ jako politické a biologické třídy a nabízí krytí predátorům,“ vysvětlila. „Když otevíráte dveře koupelen a šaten každému muži, který věří, že je žena nebo se tak cítí – a jak jsem řekla, potvrzení o změně pohlaví lze nyní udělit bez jakékoliv potřeby chirurgického zákroku nebo hormonů – pak otevřete dveře všem mužům, kteří chtějí vstoupit dovnitř.“
Transfóbie nebo boj za ženská práva?
Ač transaktivisté na spisovatelku tvrdě útočí, Rowlingová upozorňuje na několik oblastí, kde je to s právy žen v současné Británii problematické. Kromě zmíněných dámských toalet a šaten existují další oblasti. Jako nejkřiklavější se jeví účast biologických mužů (transgender žen) v ženských sportovních kategoriích. Z pohledu zdravého selského rozumu je sportovní soutěž osoby disponující mužskou kostrou a svaly s ženou nefér, snad až na vyjímky sportů jako jsou šachy. Přesto se o tomto neoddiskutovatelném faktu „decentně“ mlčelo. Od soupeřek se očekávalo, že nebudou protestovat a smíří se s tím, že ač trénovaly jakkoli tvrdě, stejně nemohou porazit trans plavkyni Liu Thomasovou. Dlužno dodat, že v současnosti jednotlivé sportovní federace tento přístup, který zvýhodňoval transgender sportovce nad biologickými ženami již upravily nebo upravují. Ve zmíněném plavání je to například vyhlášení nové kategorie Open. Ve společnosti však zůstává hořká pachuť bezpráví.
Nespravedlnost k ženám a to až v brutální podobě, se děje i v dalších oblasti, ve vězeňství. V roce 2023 vyvolal ve Skotsku pozdvižení případ Adama Grahama, který coby muž znásilnil dvě ženy, ale prohlásil, že se cítí jako žena a začal používat jméno Isla Bryson. Posléze byl násilnický predátor umístěn do ženského vězení – ano, mezi ženy. Až po masivních protestech veřejnosti byl přemístěn do mužské věznice.
Zde je třeba podotknout, že Rowlingová rozhodně není v odporu proti zvýhodňování transgenderů nad ženami sama. Gender critical, feministické hnutí, které považuje biologické pohlaví za neměnou kategorii, znatelně sílí. Vláda je take vystavena kritice, že tomuto hnutí nahrává svou politikou, vyznačující se až absurdními ústupky trans aktivistům.
Transsexualita, jak je to (zatím) u nás
Popisujeme stav, který u nás bude po rozhodnutí Ústavního sudu platit ještě rok.Pak se pravděpodobně přiblížíme k problematickému britskému modelu. Abychom pochopili, jak to je v současné Británii, je potřeba vysvětlit následující rozdíly. V ČR je k úřední změně pohlaví nutná diagnóza F 64.0 – transsexualismus, potvrzená sexuologem a klinickým psychologem. Poté probíhá hormonální terapie a Real Life test, což znamená, že si pacient vyzkouší žít v roli opačného pohlaví. Zároveň proběhne individuální terapie, která se u jednotlivých sexuologů může lišit. U některých z nich se klienti mohou účastnit i skupinové terapie. Spolupracuje endokrinolog, někdy psycholog. Po terapii, jejíž délka je individuální, si klient, pokud chce, může zažádat o operativní změnu pohlaví komisi Ministerstva zdravotnictví. K tomu potřebuje vyjádření ošetřujícího sexuologa a klinického psychologa. Komise čítající zrhuba dvacet odborníků od lékařů, přes endokrinology, po právníky rozhodne, zda doporučí chirurgickou změnu pohlaví. Následně komise informuje klienta, že operace má určitá nebezpečí, což je obdobné jako u každé jiné náročné operace. Po operaci následuje úřední změna pohlaví. Je třeba podotknout, že tento postup lékaři vyvinuli pouze pro případ transsexuality, která je vzácná. Je definována jako vážný nesoulad s vlastním biologickým pohlavím. V populaci se vyskytuje v řádu promile.
Transexgender, jak je to v Británii
V současné Británii však slovo transsexualita téměř přestalo používat, protože aktivistům přijde urážlivé. Používá se transgender, zkráceně „trans“. Pod tento výraz se schová kdeco. Kromě transsexuálů, kteří o toto zařazení většinou nestojí, tak může být označován i transvestita, který se převléká do šatů opačného pohlaví za účelem sexuálního vzrušení.
K úřední změně pohlaví v Británii nyní stačí pět liber a Gender Recognition Certificate. K získání certifikátu je třeba, aby žadateli bylo více než 18 let, měl diagnózu Gender dysphoria v UK a žil v roli zvoleného pohlaví dva roky. Hormonální terapie ani operace není vyžadována.
Komu to v naší zemi něco připomíná, tak ano, čeští trans aktivisté reprezentovaní spolkem Transparent usilují o podobný právní stav jako má Británie. V zásadě úřední změna pohlaví bez operace.
Aktivisté argumentují tím, že naše pravidla jsou prý nehumánní, že jsme jednou z posledních zemí Evropy, která nemá podobná pravidla jako má Británie, a že tedy „nepatříme na západ“.
Právě na popisovaném příběhu J. K. Rowlingové a jejím sporu s transaktivisty, je velmi zřetelně vidět, jak problematické je, když politici ustupují tlaku aktivistů. Právě Transparent prosazuje v Česku změnu zákona o úřední změně pohlaví a zamlčuje negativní důsledky a sílící problémy, které můžeme pozorovat právě v Británii.
Nakonec jde o svobodu slova, ale konec to není
Na začátku příběhu jsem zmínila případ Mayi Forstater, které nebyla v roce 2019 prodloužena pracovní smlouva po té, co napsala tweet, který byl označen za transfóbní. Tento příběh má hapyend. V roce 2023 se jí podařilo zvítězit. Nejde ani tak o to, že na zaměstnavateli vysoudila 100.000 liber, I když i to je asi příjemné zadostiučinění. Zásadní však je, že soud jasně konstatoval: „Ačkoli genderově kritické názory mohou být „hluboce urážlivé a dokonce znepokojivé pro mnoho jiných, jsou to názory, které jsou a musí být v pluralitní společnosti tolerovány“. Rok 2023 vůbec v Británii přinesl velkou revizi do té doby platné doktríny ve věci „transgenderu“. Soudy posoudily i případy pedagogů, kteří byli vyhození z práce za „špatné oslovení studentů“ a daly jim za pravdu. National Health Service zrušil ve svých zařízeních podávání problematických blokátorů puberty nezletilým.
Ovšem v dubnu letošního roku vstoupil ve Skotsku v platnost zákon o hate crime, který může postihnout výroky o transgenders jako zločin z nenávisti. A jsme zpátky u Rowlingové, jejíž příběh nyní nelze číst jako příběh o Popelce. Ale samozřejmě ani jako příběh o Voldemortovi, jak by nás chtěli přesvědčit trans a woke ideologičtí aktivisté.
Jedná se spíše o příběh ženy, která hledá orientaci v současné vypjaté době a snaží se najít dohodu, která je základním rysem demokracie. Výroky Rowlingové jsou dnes radikálnější než dříve. A transgenders opět protestují. Někdy se jim ani nelze divit, spisovatelka si po celých sériích odpudivých útoků někdy přestává brát rukavičky.
Většina reakcí na sociální síti X i mimo ní však pohled Rowlingové podporuje.
A také řada význačných politiků. Například britský ministr pro Skotsko Alister Jack označil zákon za „skutečně příšerný kus legislativy“. Za Rowlingovou se postavil i britský premiér Rishi Sunak, když řekl, že jeho strana vždy bude stát na straně svobody projevu. „Lidé by neměli být kriminalizováni za konstatování prostých biologických faktů,“ uvedl.
Příběh J. K. Rowlingové bude pokračovat. A to i u nás, protože to je příběh globální. I v Česku trans aktivisté stupňují tlak. Čerstvým příkladem je kniha Nevratné poškození, kterou nakladelství kvůli obavě, že by se mohla dotknout transaktivistů, raději nevydalo. Přejme si více pochopení pro ostatní, daleko méně nenávisti a skutečnou toleranci pro rozmanitost. Kohokoli. I pro rozmanitost „mlčící většiny“. Budeme to hodně, opravdu hodně potřebovat.
(Psáno pro měsíčník To https://denik.to)
