Ačkoliv sama podstoupila operativní změnu pohlaví a dnes je ženou, přestože se narodila v mužském těle, vyzývá veřejnost ke klidu a opatrnosti. Osob, kterých se diagnóza transsexualita skutečně týká, je podle ní minimum. Nárůst počtu těch, kdo touží po změně pohlaví, zejména mezi dívkami, je podle ní výsledkem aktivismu těch, kteří si z transsexuality „udělali živnost“. Proto před jejich činností hlasitě varuje.
Co pro vás znamená možnost, že jste se mohla ocitnout v těle, které je pro vás vhodnější podle vašeho cítění?
Vyrůstala jsem za bolševika. A tehdy se o tom vůbec nemluvilo, nevědělo se, o co se jedná, a člověk jen cítil, že je v jiném těle, než by měl být. Já jsem si v té době myslela, že je to nějaké moje tajemství, že je to něco, co se nikdo nesmí nikdy dozvědět, a že to v sobě musím dusit. Po revoluci jsem poznávala, že takových lidí je víc. Rozhodla jsem se to nějak řešit a vyhledala jsem paní doktorku Fifkovou. Nikam jsem nespěchala, docela dlouho jsem o tom všem přemýšlela, protože to není vůbec žádná sranda. Má to svoje řekněme výhody, že člověk nemusí nic skrývat, ale samozřejmě jsem si říkala, jak to dopadne, jestli to bude sociální sebevražda nebo jak to lidi vůbec vezmou. Tak jsem to dlouho zvažovala a po konzultacích ještě s dalšími psychology jsem se rozhodla do toho jít. V té době, a ono to není nějak dávno, je to osm let, kdy jsem šla na tu operaci, byla situace úplně klidná. Ono se všeobecně vědělo, že je diagnóza transsexualita, že jsou nějací lidé, kteří to řeší, ale celkem logicky ti lidé s tím nelezli nikam do médií, nikde to neříkali. Ale jsou různé podivné existence, zejména se jedná o neziskovou organizaci Transparent, tam už skoro říkáme, že otevřeš ledničku a na tebe tam vybafne někdo, kdo chce řešit transgender. Jsou to lidé, kteří si z toho udělali živnost a v podstatě s tím obtěžují veřejnost.
To, že si někdo změní pohlaví už v dnešní době ani tolik nepřekvapí. Ale já bych chtěla, abyste představila iniciativu Nemluvte za nás. A také jsem se chtěla zeptat, jestli u vás ta společenská sebevražda nastala, nebo ne?
Nenastala a prakticky jsem si vyzkoušela to, co jsem věděla, že naše společnost je tolerantní. Spíš tady dochází k tomu, že když se to do té společnosti valí horem dolem a oni furt mají nějaké požadavky… My, co jsme chodili k těm doktorům, tak jsem od té společnosti nic nechtěli. Prostě OK, my si chceme žít svůj život, klid, mír. A tohle je neuvěřitelné, oni to konfrontují, hrotí.
Co konkrétně podle vás hrotí a co vám vlastně vadí? Proč to vedlo k tomu, že jste se rozhodla k vaší činnosti?
Oni už vytvořili celý konglomerát, kde k té transsexualitě dávají věci, které s tím nesouvisí, což je třeba společenský fenomén – non-binarita.
To jsou ti, kteří požadují, aby se jim onikalo a vlastně neví, jaké pohlaví jsou, když to řeknu zjednodušeně.
Přesně tak. A já dávám občas za příklad Británii. Podívejme se, co se tam děje. Totéž se může stát i tady. Takže bacha. My nemusíme opakovat chyby, které se v Británii staly. A ještě je důležité říct, že tam už jsou teď signály, že už revidují tento nesmyslně progresivní postoj k tomu takzvanému transgenderu a non-binaritě. Tam došlo k tomu, že několik učitelů a profesorů bylo vyhozeno za to, že nějakého studenta špatně oslovili. A aktivisti o společnosti říkají, že je transfobní, že jim všichni ubližují a že potřebují speciální práva. Ale ono to někdy na těch aktivistech ani nejde poznat, jaké mají zrovna dnes pohlaví. V současnosti dochází k tomu, že soud tyto „vyhazovy“ přezkoumal a dal za pravdu těm profesorům. Ten tlak spočívá právě v tom vyžadování si, nárokování si. Oni třeba odmítají chodit na operace, takže vy musíte říkat v ženském rodě chlapovi, který má penis. A když jim to neříkáte, tak jste transfobní.
Mám pocit, že s transsexuálními lidmi se hraje nečistá hra, takový podvod, že se jim slíbí, budeš žena, nebo budeš muž, ale to pohlaví, které jim vytvoří, není dokonalé, nemůžou mít děti, často ani orgasmus. Že podstoupí de facto určité zmrzačení pohlaví, které je zaštítěné lékařsky a kolem kterého je velký byznys plastických chirurgů.
Je potřeba rozlišovat, v jaké zemi se to děje. Když se to děje u nás, tak na to žádní plastičtí chirurgové nebo nějaké peníze nabalené nejsou
No tak lékaři inkasují peníze z pojišťovny.
Ano, to je pravda. Další věc, kterou je potřeba říct, je, že transsexuálů jsou promile, opravdu mizivé promile. Akorát poslední dobou do toho vstupuje mediální a aktivistická „masírka“. A v té změněné situaci byl důležitý i covid, protože ti mladí lidé, a tady se bavíme o puberťácích, tak najednou byli na sociálních sítích, kde jim aktivisté říkají, že problémy, které mají, vyřeší změnou pohlaví. To je úplně nehorázný nesmysl! Změna pohlaví žádné další jiné problémy nevyřeší, jestliže to skutečně není autentická potřeba. Proto u mě například rozhodování trvalo asi čtyři roky, všechno jsem zvažovala. A je pravda, že – nechci zabíhat do intimností – ten nový orgán ve všem dokonalý není.
Otázky tranzice se týkají hlavně mládeže kolem puberty. Zhruba tak 10 až 20 let zpátky byl takový boom, že spousta holek v pubertě měla mentální anorexii. A teď jich hodně z nich chce být kluky. Mám takový pocit, že holky v pubertě, které se samy hledají a moc nevědí, co chtějí, tak stejně jako předtím podléhaly té anorektické vlně, tak teď usilují o operativní změnu pohlaví. Co si myslíte, že by se mělo změnit ve společnosti, nebo co byste chtěli, aby se v ní teď odehrávalo?
Tak jedna věc je nepodléhat hysterii aktivistů, to znamená neměnit zákony. Tady byla taková tendence změnit zákon, my tomu říkáme změna pohlaví na čestné slovo nebo změna pohlaví bez změny pohlaví. Když se budu bavit o tom posledním návrhu zákona, který byl řekněme tak tři roky dozadu, tak tam bylo, že si člověk dojde na matriku, mohl by už od patnácti let, a tam by si přinesl potvrzení od sexuologa… Sexuologové nemůžou vystavovat dětem nějaká potvrzení! Tak by to tam přinesl a úředně by mu změnili pohlaví. Teď ten zákon znova připravují, ale to je proces, který, hlavně v této změněné situaci, je záležitost dětských psychologů. Já souhlasím s tím, že to skutečně připomíná tu anorexii. A to masivní rozšíření skutečně vzešlo ze sociálních sítí a nejčastěji to jsou holky, kteří chtějí být klukem.
Co s tím?
Já bych zachovala klid. Já nemám co doporučovat, ale když o tom přemýšlím, tak si myslím, že bychom to měli brát v klidu a nedělat žádné ukvapené názory. Ono, když vám dítě toto řekne, tak co s tím máte dělat? Z praxe vím, že to častokrát přejde. Před několika lety to řešila i kamarádka se svým synem. Myslel si, že je dívka. Teď je mu 18 a je to spokojený kluk. Mám kamaráda, který vyrůstal někdy v osmdesátých letech a pořád se přivlékal za Madonnu. A dnes je to spokojený gay, který z toho vyrostl. Ale kdybychom byli v Anglii a jeho rodiče byli zmasírovaní aktivismem, tak zajdou na soukromou kliniku, začnou mu to vnucovat, že je trans a skončí u operace.
S tím souvisí i otázka blokátorů puberty, že?
Masové užívání blokátorů puberty je podle mě naprostá nehoráznost. Protože to jsou léky, který byly vyvinuté k úplně jiným účelům. Jeden z těch léků, který se v Británii používá, byl vyvinutý na léčbu rakoviny prostaty, druhý na léčbu rakoviny prsu. A to je jenom jeden aspekt, že nejsou jasné ty účinky. Další aspekt je spíš řekněme, nevím, jestli je to správný slovo, ale morální. To, že člověk je v pubertě, a každý si tím musí projít. Hledat se, experimentovat. To je normální, že se člověk hledá. A oni vám tu pubertu oddálí. Proces, který by probíhal, neprobíhá. Oni vám to zarazí. A v Británii teď NHS, to je jejich takový zdravotnický arbitr, letos ty blokátory zakázal.
Na co by si měli dávat pozor děti, které pochybují o tom, zda jsou ve správném těle, nebo jejich rodiče? Aby jejich přístup nebyl ani transfobní, ani aktivistický.
Já si myslím, že důležitý je opravdu čas a zkoumat se a nebát se nějakých experimentů, nějakého sebevyjádření, protože když si vezmeme Berlín ve 20. letech, tak tam bylo hodně lidi, kteří experimentovali se svojí stylizací, nebo když si vezmeme Bowieho.
Nebo Ondřeje Brzobohatého…
Tak prostě experimentujte, hrajte si, nenechte se zmanipulovat do nějakých ukvapených názorů a „Take it easy!“.
